Nový projekt: Čti jako Rory!

Krásný, téměř vánoční den všem. Sedím doma a přemýšlím co bych pro vás na blogu ráda udělala nového a je to tady. Nějakou dobu mi tato myšlenka už leží v hlavě a já si říkala, že je načase jí dostat z hlavy ven a ukázat jí vám.

O co vlastně jde? Seriál Gilmorova děvčata asi není třeba nikomu připomínat. Je to nadčasová klasika. Dospívající slečna milující knihy, hudbu a filmy stejně jako já se pro mě v dospívání stala trochu vzorem. V době na základce jsem se nikdy nemohla dočkat, až si pustím v televizi nový díl. I dnes (a to už jsem ze základky nějaký pátek pryč), když na něj zrovna narazím při přepínání programů se na něj ráda podívám. Navíc jsem před nedávnem četla skvělé zprávy o tom, že se mají začít natáčet nové díly :-)

Principem projektu by bylo vytvořit si seznam knih, které Rory v seriálu četla a pustit se do jejich čtení taky. Každý měsíc bychom společně vybrali jednu, společně ji četli a diskutovali o svých dojmech. 

Proč se zapojit do projektu? 

1. většina knih, které Rory četla má spousta z nás na svém seznamu, ale vždy musely ustoupit do pozadí před novými knihami
2. téměř všechny knihy na seznamu jsou dnes považované za klasiku, kterou je dobré znát, protože právě z klasiky vychází mnohé dnešní knihy, berou si z nich inspiraci nebo na ně volně navazují a častokrát se v recenzích a kritikách spolu porovnávají
3. největší přínos spatřují v rozšíření znalostí nás všech a hlavně spoustu skvělých čtecích zážitků
4. hlavně se těším na společné diskuze o dojmech 

Doufám, že nepřebírám ničí nápad. Dělala jsem menší průzkum a v současné době jsem nic podobného nenašla.
Zde je odkaz na facebookové stránky: https://www.facebook.com/%C4%8Cti-jako-Rory-1280624271952785/timeline
Na stránkách společně vybereme ze seznamu knihu na příští měsíc a zde také budou probíhat diskuze.

Budu ráda za každý váš komentář zda se vám nápad na projekt líbí a zda by ste se přidali :-)

Antikvariát versus knihkupectví

Jako milovník literatury jsem sama sobě nejednou položila otázku jestli raději chodím do antikvariátu nebo do knihkupectví. Musím přiznat, že odpověď značně souvisí s momentální náladou. Jednou mám větší chuť jít do antikvariátu jindy vůbec ne. Ať tak, či onak, obě místa zbožňuji.
Oba mají své pro a proti, ale díky rozdílům se pro mě doplňují.
Do antikvariátů chodím hledat skryté poklady, knihy, které se už v knihkupectví nevyskytují a moje čtenářská dušička po nich touží.Nejvíce si užívám návštěvy do těch antiků, kde jsou kolem mě hromady a hromady knih, že by se v nich člověk dokázal hned ztratit. Taková návštěva je pro mě zážitkem sama o sobě. Tajemná atmosféra a stohy knih jsou pro mě dokonalou kombinací a já se ocitám v jiném světě. Pro mě kouzelném světě, kde mi nic nechybí.
Miluju vůni starých knih, jejich ohmatanost jako důkaz všeho co zažily a čeho byly svědkem. Nejčastěji si z antiků odnáším klasiku a největší radost mám pokud od nějakého autora objevím knihu o níž jsem neměla ani tušení.
Můj nejoblíbenější antikvariát je v Brně, kde k nákupu dostanete od pana majitele pohlednici s reprodukcí nějakého slavného obrazu. Potom si člověk odnáší dvojité potěšení.

Na druhou stranu, když vkročím do knihkupectví ani se nestačím nadechnout a v hlavě mi neustále běží: "O té jsem slyšela." "Tu musím mít." "Ta má tak nádhernou obálku."
Osvětlené a zářivé knihkupectví na mě mnohdy působí jako chrám knihy. I když miluju knihy z antikvariátu, ty z knihkupectví zbožňuju stejně. Jsem první majitel knihy a já sama tvořím její historii. Tady zase chodím spíše pro novinky, ale často narazím i na knihy starší, které unikly mojí pozornosti. Co mám na obchodě nejraději, jsou obaly knih, odrážející se ve světle zářivek. V dnešní době jsou krásně a precizně vyvedené. Obzvláště se mi líbí ty s vystouplými písmeny nebo celým obrázkem. Alespoň pro mě často platí - obal prodává.
Vidíte, pořád se nemůžu rozhodnout.

A JAK TO MÁTE VY? KAM NEJRADĚJI CHODÍTE? A JAKÝ POKLAD JSTE OBJEVILI PŘI POSLEDNÍ NÁVŠTĚVĚ?

Moje knižní přání 1

Rozhodla jsem se na blogu založit novou rubriku  - Moje knižní přání. Asi není třeba vysvětlovat co bude součástí rubriky. Neustále vychází velké množství knih, které toužím vlastnit, podle mě se jedná o příjemný druh závislosti. Ačkoliv kdybych ho realizovala v plné míře, bydlely by knihy doma a já spala venku :D. Vedle nově vycházejících knih, co mi padly do oka se v rubrice určitě budou vyskytovat i knihy starší, které dříve mému zraku unikly. Doufám, že i pro vás bude článek inspirativní :-). 

VIDOŘÁD

Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří.

Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím všechno teprve začíná: mnoho přeživších uprchlíků je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně.

Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko; vidopáni a vidopaní městských gangů dostanou pozvání na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství.

Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných camdenských katakomb, dřív než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

První díl, Kostičas, jsem četla před rokem. Často jsem se setkávala s negativními ohlasy mezi čtenáři, ale mě se prostě líbil. Četla jsem venku na zastávkách autobusu i přes mrznoucí ruce, děj mě naprosto pohltil. Od obálky přes postavy až po zápletku to byla kniha přesně pro mě. Vidořádu jsem se nemohla vůbec dočkat. Jediné nad čím váhám je, v jaké podobě si mám knihu pořídit. Původně jsem chtěla koupit ebook, protože jsem často na cestách a ebooky jsou mými častými společníky. Na druhou stranu bych nerada přišla o možnost pohladit tu krásnou obálku a cítit tíhu knihy v ruce. 

RUDÁ KRÁLOVNA

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Rudá královna má dokonalou obálku, jednoduchou, ale pro mě uhrančivou. Pro přečtení anotace si čím dál tím víc myslím, že je to YA přímo pro mě. Asi začnu psát Ježíškovi :D. 

Zdroj: oficiální anotace

Dvě minirecenze

Poslední dobou mám nějak hodně práce a na blog a recenzování mi nezbývá moc času (omluva, ne výmluva). To bych ale chtěla rozhodně změnit. Chystám se na blog zavést pár novinek, ale o tom až jindy :-). Teď tady pro vás mám minirecenze na knihy Muž jménem Ove a Skleněný trůn.
Tyto dvě knihy už byly recenzovány mnohokrát, proto jsem se raději rozhodla pro krátké zhodnocení a doporučení než pro klasickou recenzi. Doufám, že se vám kratší verze bude líbit a nebude vám vadit.  

MUŽ JMÉNEM OVE 
Oveho jsem přečetla už během prázdnin, takže už od přečtení uběhla nějaká doba. Příběh na mě dost zapůsobil a pro ty, kteří knihu stále nečetli bych ji ráda doporučila.
Poslední dobou mi přirostli k srdci postavy neurotiků, mezi které Ove patří každým coulem. Stárnoucí muž po smrti své milované ženy neshledává svět vhodným místem pro život. Raději chce odejít za svou láskou a hledá způsob odchodu ze světa.
Námět se zdá smutný a depresivní, ale autor knihy Frederik Backman je mistr humoru. Dokáže vytvořit dokonale bizarní i reálné situace, kdy se od srdce zasmějete. Oveho neurotické poznámky vám hned zlepší den. Během knihy jsem měla chuť si jednoho takového neurotického dědu pořídit domů, protože s ním se rozhodně člověk nenudí.
Hodně často Muže jménem Ove doporučuji lidem kolem sebe, když se mě ptají na zaručené knižní tipy. Za mě tedy Oveho ano!
Autor letos vydal i druhou knihu Babička se omlouvá a pozdravuje, slibující stejné pobavení. Určitě se na ní také chystám.

Název: Muž jménem Ove
Autor: Frederik Backman
Nakladatelství: Host

SKLENĚNÝ TRŮN 
Novinka Skleněný trůn byla hodně diskutovaná během uplynulého měsíce. Někteří byli z knihy nadšení jiní už podstatně méně. Jak se na hodně očekávanou knihu v českém prostředí dívám já?
Co mě na knize na první pohled zaujalo byla jednoznačně obálka. Miluju žánr fantasy a ta obálka mě naprosto dostala.
Musím přiznat, že podle anotace na přebalu knihy jsem od knihy očekávala trochu víc. Popis mi totiž moc neseděl k příběhu. Na fantasy knihách mám ráda silné hrdinky, které dokážou postavit před nebezpečí a nakopat mu zadek, hodně jsem to čekala i u této knihy.
Hlavní postava Celaeny mi přišla oproti popisu - srdce z ledu - naprosto odlišná. Bývalá nájemná vražedkyně, které se všichni obávali na mě v příběhu působila dost křehce a nesměle. Ale s mečem uměla zacházet nepochybně skvěle :D.
Opět se mi potvrdil fakt, když od něčeho hodně očekáváte, budete pak minimálně lehce zklamaní. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila. Závěr pro mě byl hodně napínavý a celý příběh prošpikován tajemstvím a kouzly jsou skvělé přísady do celkového receptu pro mě vždy lákavým. Vůbec nelituji, že jsem knihu četla.
I u této knihy autorka chystá další díl. Na pokračování jsem zvědavá, vím teď co můžu čekat. Doufám, že autorka v druhé knize více rozvine tématiku kouzel a tajemné moci, naznačenou v první díle.

Název: Skleněný trůn

Autor: Sarah J. Maasová

Nakladatelství: CooBoo

A CO VAŠE NÁZORY NA OBĚ KNIHY? ČETLI JSTE? 

Recenze na Ohlédnutí za terapií

Nenápadná šedá kniha plná opravdu pozoruhodných myšlenek napsaná světově uznávaným terapeutem podle mého patří ke knihám, které by jednou do ruky měl vzít každý. 

"MUSÍME SE VZDÁT NADĚJE NA LEPŠÍ MINULOST"

Irvin Yalom ve své poslední knize nazvanou Hovory k sobě: Ohlédnutí za terapií předestírá čtenáři svůj každodenní chléb - svou práci. Denně jeho ordinaci navštěvují trápící se lidé, hledají u něj pomoc a pochopení. Vkládají do něj svou poslední naději. Naději, že jim pomůže porozumět sobě samým a pochopit, co se děje s jejich vnitřním já. 

Avšak ne každý, kdo překročí práh ordinace věří na léčebné účinky psychoterapie. Stále je mnoho pochybovačných lidí, považujících psychologii a terapii za nepotřebné vědy a vchází k doktoru Yalomovi se skepsí. Strach ze tmy považují za pouhý strach ze tmy jako neznáma, nehledají další důvody, hlubší důvody. 

Irvin Yalom ke každému pacientu přistupuje jako k originálu, nedrží se striktně psychologických příruček, protože ví, že lidská mysl je všechny dalece přesahuje. A co platí na jednoho pacienta vůbec nemusí platit na jiného i v případě, že má stejné příznaky. Nebojí se zodpovídat jejich otázky tykající se jeho samotného, čímž si s pacienty vytváří intimnější vztah. 

"REALITA NENÍ PROSTĚ NĚCO TAM VENKU, ALE NĚCO, CO SI KAŽDÝ Z NÁS DO ZNAČNÉ MÍRY KONSTRUUJE NEBO VYRÁBÍ."

Doktor Yalom není jen vynikajícím a stále vyhledávaným terapeutem, ale i strhujícím spisovatelem. Každý z deseti příběhů pacientů v knize vypráví smutné příběhy, i když některé z nich se šťastným koncem, Přesto bych knihu v žádném případě neoznačila jako smutnou a depresivní. Autor má krásný a čistý styl psaní, který mě bavil od první do poslední strany. Dokáže poukázat na ty dobré věci v člověku a dostat je napovrch. A co je nejdůležitější, dokáže reflektovat své vlastní chyby a poučit se z nich. Věřím, že tato kniha od Irvina Yaloma nebyla mou poslední. 

"VIDÍM, ŽE JSTE ZAMILOVANÝ DO SLOV PANE ANDREWSI. RÁD S NIMI TANČÍTE. JENŽE SLOVA JSOU POUZE NOTY. MELODII TVOŘÍ IDEJE. PRÁVĚ IDEJE DÁVAJÍ NAŠEMU ŽIVOTU STRUKTURU."

Knihu určitě doporučuji všem, kteří se zajímají o psychologii nebo terapii, ale také těm, kteří se na toto povolání stále dívají skepticky. Každý si v knize najde odpovědi, které sám zrovna potřebuje. 

ZA RECENZNÍ VÝTISK BYCH VELICE RÁDA PODĚKOVALA NAKLADATELSTVÍ PORTÁL!

Název: Hovory k sobě: Ohlédnutí za terapií

Autor: Irvin D. Yalom

Nakladatelství: Portál

Rok vydání: 2015

Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesbo

Je něco silnějšího než touha po pomstě? Touha pomstít člověka, jehož krev vám koluje v žilách?Podobné myšlenky víří v hlavě i Sonnymu. Jeho otec kdysi dávno spáchal sebevraždu pod tíhou viny zkorumpovaného policisty. Pro mladíka to znamenalo úplné rozbití dosavadního světa, otec pro něj byl vzorem dokonalého policisty. Svůj smutek začal utápět v drogách, nakonec i přes vlastní nevinu zvolil raději vězeňskou celu než realitu světa. Po mnoha letech se k němu přes ostnatý drát dostává pravda, co se tenkrát doopravdy stalo. Najednou je mu vězeňská cela příliš malá...

Autora kniha určitě není třeba představovat. Jo Nesbo je dnes už považován za opravdového mistra severské detektivky a jeho knihy jsou pro čtenáře sázkou na jistotu. Po nezapomenutelné sérii s detektivem Harrym Holem přichází s novu impozantní postavou detektiva  - Šimona Kéfase. 

Dalo by se říct, že Nesbo má talent na tvoření postav detektivů, které vám ihned padnou do oka. Příjemní neurotikové, kteří si vždy všimnou něčeho, co jiní přehlédnou a v hlavě se jim neustále točí kolečka. Jdou do všeho naplno a klidně i na vlastní pěst. 

Na detektivní dvojici Šimona a mladé Kari mi něco málo připomnělo Volání kukačky. Prostě skvěle fungující tým tvořený zkušeným policistou, kterého nic nepřekvapí a mladou dívkou, věnující případu maximální péči. 

Každá detektivka musí mít i záporného hrdinu, zločince, za kterým se detektiv stůj co stůj žene, aby na něm mohla být vykonána spravedlnost. Tady není postava záporáka tak jasná. Se Sonnym, který chce konečně sjednat spravedlnost a pomstít svého otce, prostě musíte sympatizovat. Ale jestli toužíte po nějakém záporném hrdinovi v knize jich určitě není málo. 

Už jsem zmínila výše, že autorovo jméno bývá spojováno s pojmenováním mistr detektivky. Zaručeně to platí i u Syna. Prostě vás vtáhne do děje a nutí vás číst až do konce. Pravda se ze stránky na stránku mění a čtenáře nenechá ani na chvíli v klidu. Jednoduše by se dalo označit knihu jako napínavou od začátku až do konce (moc primitivní, ale pravdivé). Celý příběh je proměnlivý. Někdy je příliš drsný a vzápětí je scéna milá a něžná. 

Jediné v čem se čem se čtenář může v příběhu ztratit je záplava jmen. Téměř v každé kapitole přichází na scénu nová postava, zasahující ať méně či více do dění v knize. Všechny postavy jsou dobře psychologicky vykreslené, jejich vnitřní myšlení a důvod jejich konání. To se mi na knize (kromě ostatních věcí) opravdu líbilo. Příběh pro měl byl přímo tím, co jsem zrovna potřebovala. Po přečtení mám hned chuť si od autora přečíst něco dalšího. 

Za mě mohu tuto novinku jedině doporučit. 

Zítra je Velký knižní čtvrtek a Syn oficiálně vychází v nakladatelství Kniha Zlín. Rozhodně by neměla uniknout vaší pozornosti. 

http://www.knihazlin.cz/

https://www.youtube.com/watch?v=GyoP29RnLBc

ZA RECENZNÍ VÝTISK BYCH RÁDA PODĚKOVALA NAKLADATELSTVÍ KNIHA ZLÍN!

Recenze na knihu Zapomenutý král

Díky skvělému projektu nakladatelství Šulc-Švarc "Blogerské léto" jsem měla to obrovské štěstí a získala knihu od spisovatelky Ludmily Vaňkové Zapomenutý král. Vybrat si jednu knihu je vždycky hrozně těžké, ale po této knize jsem sáhla hned ze dvou důvodů. Zaprvé se musím přiznat, že ačkoliv jsem o Ludmile Vaňkové hodně slyšela a její knihy jsem měla v ruce už mnohokrát, nikdy jsem žádnou nečetla. Proč tedy nezačít zrovna s nakladatelstvím Šulc-Švarc, že ano? Druhý důvod je název knihy, který na mě okamžitě dýchl tajemnem, což na knihách absolutně miluju. Taky se vám někdy stalo, že jste si vybrali knihu jen podle obalu nebo názvu? 

Autorku knihy Ludmilu Vaňkovou mnozí z vás znají. Pro ty z Vás, kteří se s její tvorbou setkávají poprvé mám krátké seznámení s autorkou:
Ludmila Vaňková letos oslavila své 88. narozeniny (krásný věk na stálé publikující autorku). Svou tvorbu začala publikovat v roce 1977. Při psaní se převážně věnuje románům zaměřeným na českou historii.

Teď už k samotné knize. Historický román Zapomenutý král se řadí do série nazvané Zrození království a je to pátý a také poslední díl, který celou sérii završuje. Tímto dílem autorka spojila více než dvě stě let naší české historie a zanechala za sebou úžasný kus práce. Román se zaměřuje na dobu vlády Václava I, který má tu smůlu a jeho jméno je zapomínáno díky jeho slavnému otci a neméně slavnému synovi. Na nikoho by se nemělo zapomínat a obzvláště ne na Václava I za jehož vlády se českým zemím vyhýbaly války. Díky svým strategickým a diplomatickým schopnostem upevnil postavení Českého království.

Jelikož mám ráda historii, kniha se mi líbila opravdu moc. Najednou nevidíte historii z toho školního pohledu kdy se v dnešní době ve školách učí akorát datum - panovník - skutek, ale paní Vaňková vás vtáhne do děje, postavy z minulosti ožívají, dýchají a milují. Najednou je před vámi příběh, který ve škole neučili, ale který by každý měl znát, protože bychom neměli zapomínat na českou historii a na naše předky. Sem tam se člověk ztratí ve spleti jmen a složitosti vztahů, ale česká historie není jednoduchá a trpělivý čtenář se vrátí zpět, aby všemu porozuměl (i můj případ :D ).

Je opravdu obdivuhodné jak jak je kniha propracovaná a na kolik aspektů se autorka v knize zaměřuje. Svým spisovatelským uměním propojuje v příběhu politickou situaci, vpád mongolských válečníků na ruská území,Ukrajinu a Moravu a na udatnost našich rytířů. Nezapomíná ani na lásku, ta nesmí v žádném příběhu chybět, protože mu dodává tu správnou šťávu.

Věc, která mě nejvíce překvapila a kterou jsem vůbec nečekala je podpis autorky, který jsem našla uvnitř knihy. Za něj bych autorce tímto chtěla poděkovat a můj obrovský dík patří i nakladatelství Šulc - Švarc, které mi recenzní výtisk poskytlo.

Jestli vám knihy od autorky unikaly stejně jako mě, rozhodně by jste se do nich měli pustit, kdy je lepší chvíle než teď hned? Nebo jestli patříte mezi milovníky historie, udělejte si malý výlet do minulosti :-).

;

Pokud vás kniha zaujala určitě se podívejte na stránky nakladatelství, kde najdete spoustu skvělých knih českých autorů: http://www.sulc-svarc.cz/C125742E0057C233/HTML_code!openpage&Page=HOME

Název: Zapomenutý král
Autor: Ludmila Vaňková
Nakladatelství: Šulc - Švarc

Díky za lov!

Tuto recenzi jsem dlouho odkládala z časových důvodů. Poslední dobou toho mám docela hodně - zkoušky, státnice, práce. Nakonec jsem si řekla, že se mi kniha tolik líbila, že by byla škoda ji nedoporučit i ostatním.

Geocaching je v dnešní době trendem. Miliony lidí po celém světe podle souřadnic nacházejí kešky, ve kterých je ukrytý podpisový list a malý dárek pro nálezce. Do jednoho krásného a klidného rána o tomto novodobém trendu neměla mladá policistka Beatrice ani tušení. Ale pouze do té doby než je se svým kolegou zavolána k novému případu. Mrtvola mladé ženy má na sobě něco velmi podivného - na chodidlech má vytetovány gps souřadnice.
Jakmile se policisté vydají po jejich stopě začíná lov. Kdo je ale lovcem a kdo lovnou zvěří?

Dříve jsem detektivnímu žánru příliš neholdovala. Přišlo mi, že zápletek je omezené množství a vrahem snad doopravdy musí být zahradník. Poslední dobou ale po detektivkách sahám čím dál tím častěji a vždy mě mile překvapí. Skvělý čtenářský zážitek byla i kniha Pět. Rozhodně nechci, aby to znělo jako fráze, ale v tomto případě skutečně platí, že kniha byla napínavá od začátku až do konce. A konec, alespoň pro mě byl vážně skvělý. Pokud jako já si nikdy nečtete konec dříve, ale necháte se autorem napínat a hádáte kdo je vrah, bude to pro vás překvapení a oceníte spisovatelčin talent.

Celý námět geocachingu mě opravdu nadchnul, protože jsem se ním ještě v žádném příběhu nesetkala a nikdy by mě nenapadalo takové spojení. Za mě velké plus. Navíc, jsem já sama po přečtení dostala chuť najít si taky svojí kešku (ale s normálním obsahem :D ). Na knihu mě vlastně nalákala obálka ne nadarmo se říká, že obal prodává knihu). Přijde mi trochu tajemná a trochu děsivá zároveň, když si všimnete mrtvoly pod mostem :D.

Na knize se mi obzvláště líbily i postavy. Beatrice je nadaná vyšetřovatelka, která dokáže místo činu a vrahovu mysl vnímat tak, jak jiní ne. Všímá si spousty věcí a dokáže je i neobvykle spojovat. Se svým kolegou Florinem tvoří dokonalý tým. A mimo jiné i mou novou oblíbenou detektivní dvojici.
Doufám, že toto nebyla poslední detektivní kniha, kde se tyto dvě postavy společně vyskytují.

Kniha Pět od Ursuly Poznanski mě naprosto dostala, pokud máte rádi napětí a nepředvídatelné konce, neváhejte si ji přečíst.

                                                                Četli už jste nebo se chystáte?

Název: Pět
Autor: Ursula Poznanski
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2015

Kdo počítá s tím, že analfabeti neumějí počítat, se přepočítal

Nombeko se narodí do nepříliš perspektivního prostředí - vyrůstá v černošské  slumu a od útlého věku se z ní stane sirotek. Na živobytí si musí začít vydělávat vynášením latrín. Ale to by v tom byl čert, kdyby to byl tak smutný příběh...
Černošská dívka brzy zjistí, že ačkoliv jí písmena nedávají příliš smysl, s čísly je to úplně jinak. Hravě odmocňuje, násobí a sčítá. Díky své inteligenci se brzy naučí i číst a nic jí nebrání v rozletu. Ale černošský slum jí je malý a vydává se do světa. Její putování nemá dlouhé trvání, protože jí téměř na začátku cesty srazí auto. Jak se říká - "co tě nezabije, to tě posílí". Auto řídí inženýr, který pracuje na vyvíjení atomových bomb. Škodu na autě, kterou mu nárazem do své osoby Nombeko způsobila, si musí odpracovat a proto si jí vezme do svých služeb. Přijde vám to celé postavené na hlavu? Pořád to není všechno.

Spisovatel Jonas Jonasson je opravdu mistr svého oboru. Kniha je od začátku do konce prostě skvělá. Já sama jsem jí přečetla jedním dechem. Téměř jsem jí nemohla odložit a neskutečně jsem se nad ní bavila. Zvláštní druh humoru, který autor používá si získal mé srdce. Alespoň na mě nepůsobí tak prvoplánově, jako by mě chtěl za každou cenu pobavit. Sarkastické narážky a trocha absurdního humoru je přesně to pravé, když si chcete odpočinout od školy, zkoušek a práce. Celý příběh i postavy mnohdy působí tak absurdně až se člověk musí ptát jak to vůbec autor mohl vymyslet.

Ve vypravování sledujeme dva příběhy. První z nich je příběh černošské dívky Nombeko, podle které je kniha i pojmenovaná. Druhou linii tvoří příběh dvou bratrů, dvojčat, Holgera 1 a Holgera 2. Obě linie se po čase v knize sejdou a splynou v jednu. Postavy jsou stejné jako celá kniha, někdy absurdní, někdy vtipné, ale každopádně ony a jejich jednání dělají z knihy do pravé ořechové. Ať už vám někdy budou lézt na nervy (poznáte co tím myslím) nebo ne, určitě si je zamilujete stejně jako já.

Kniha Analfabetka, která uměla počítat je už druhá kniha od mistra humoru Jonase Jonassona. První knihu jsem bohužel ještě neměla šanci si přečíst, ale po skvělém zážitku s Analfabetkou si Stoletého staříka ráda připíšu na seznam.

Hned po mě četla knihu moje mamka a také si jí nemohla vynachválit. Takže jestli sháníte pro rodiče dárek, Analfabetka je určitě sázka na jistotu. Skvělá kniha na pobavení a uniknutí starostem. U nás doma ji nemůžeme než doporučit.

Název: Analfabetka, která uměla počítat
Autor: Jonas Jonasson
Nakladatelství: Panteon
Rok vydání: 2014

Moje první setkání s audioknihou a krátká recenze na Nemesis

Hned na začátek se musím přiznat, že jsem nikdy nebyla příznivcem audioknih. Sice jsem jako malá na kazetách poslouchala pohádky o Spejblovi a Hurvínkovi nebo O Makové panence a motýlu Emanuelovi, ale čím jsem byla starší, dávala jsem více přednost papírové podobě. O Vánocích jsem dostala čtečku na ebooky, a i přes počáteční skepsi nyní cestuje pořád se mnou. Ale zpátky k audioknihám.

Co mi nejvíce zpočátku vadilo, bylo, že mám s knihou pouze zvukový kontakt. Nemůžu se vracet k pasážím, bez zbytečného přetáčení. Ale pak za mě rozhodla situace. V práci jsem se dostala nudné práci, při které jsem si krátila čas posloucháním písniček. Jako knihomolovi mi takto promarněný čas přišel téměř až trestuhodný, takže jsem se rozhodla, že vyzkouším audioknihy. Nejtěžší bylo rozhodování kterou. Slyšela jsem bezpočet kladných recenzí na knihy od Jo Nesba (doufám, že jméno skloňuji správně). Doma na polici na přečtení čeká jeho Levhart. Nakonec můj výběr padl na knihu Nemesis.

Hned při prvních minutách jsem byla příjemně překvapená jak úžasné audioknihy jsou. Práce mi s napínavým příběhem ubíhala daleko rychleji a příjemněji. Během dvou dní jsem knihu měla poslechnutou. Celá kniha byla výborně namluvená a úplně mě vtáhla do děje. Chvílemi jsem jenom seděla a byla celá napjatá, jak to nakonec dopadne.

Hlavní postavu  Harryho Hola namluvil český herec Igor Bareš. Díky jeho skvělému hlasu pro mě Harry získal podobu příjemně neurotického kriminalisty, ke kterému se ráda vrátím ať už v audio podobě nebo té papírové.

Jo Nesbø vytvořil na papíře přímo fascinující příběh, řekla bych, že postava Harryho Hola je mým novým oblíbeným vyšetřovatelem. Jeho genialita, se kterou dokáže spojovat stopy a důkazy je až nepochopitelná. Velkou práci samozřejmě odvedli i čeští herci, kteří knihu výborně nadabovali. 

Znovu musím být ráda za dobu  ve které žiju, která mi umožňuje takové zážitky. Moje první audiokniha určitě nebyla poslední, ráda si brzy poslechnu nějakou další.

A jaká je vaše zkušenost s audioknihou?

Myšlenky ukryté v knihách

Napadlo mě se s vámi podělit o zajímavé myšlenky, které mě za poslední dobu zaujaly v knihách. Vždycky si je zapíšu, protože se mi prostě líbí nebo mě inspirují a donutí se zamyslet nad věcmi, které by mě jinak nenapadly. Snad se vám budou líbit stejně jako mě.


1. „Jestli se nebojíš, nejsi člověk.“
Možná někteří z vás poznali, že tahle krásná věta pochází z knihy Labyrint: Útěk. Dokonce je i vzadu na přebalu knihy. Líbí se mi ta prostá charakteristika, kterou kluci z Placu vynikali. Někdy může život být i takhle prostý.

2. Dotaz: „Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh?“

Odpověď: „Kde byl člověk?“

Velice dobrá otázka, kterou v Sophiině volbě položil William Styron. Ke knize jsem se dostala kvůli školní práci, ale jsem za to velice ráda. Škoda jen, že na tuto otázku neexistuje dostatečná odpověď. 

3. „Jak dlouho trvá zachránit ztracenou duši?“

Jedna z krásných myšlenek ze Zlodějky knih. Kniha, která mě naprosto okouzlila a získala si mé srdce. Je těžké vybrat si z celé knihy pouze jednu myšlenku, protože kniha jich je plná. Podle mě vyjadřuje celý smysl práce neúnavné Smrti. 

4. „Víte, že nás chtěl vidět Allah pořád šťastné? A proto nám dal smích. Ale dal nám také slzy, aby náš smích byl ještě sladší.“

Tuto větu jsem četla už hodně dávno v jedné z knih od Barbary Woodové. Nezáleží na tom, jaké náboženství zde hraje hlavní roli nebo zda je člověk věřící. Prostě srdcová věta. 

5. Ach človíčku ... Tak rád slyším tvůj smích!“

„Právě to bude můj dárek... bude to jako s tou vodou...“

„Co tím myslíš?“

„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého podnikatele byly zlatem. Ale všechny hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo...“

„Jak to myslíš?“

„Já budu na jedné z nich bydlet, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny.  Budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“

A znovu se zasmál.“

Na závěr si nemůžu odpustit alespoň jeden citát z Malého prince. Pro mě malé knihy plné velkých myšlenek. Odstavec pochází téměř z konce knihy a je šťastný i smutný zároveň. 

A jaké jsou vaše oblíbené citáty? :-)

Hledání svatého grálu po česku

                                      Hledání svatého grálu po česku 

Většina z nás zná příběhy zahraničních autorů o honbě za nejposvátnější křesťanskou relikvií – svatým grálem. Konečně došlo i na českou úlohu v tajuplném hledání. Český spisovatel Jan Bauer, který se mimo jiné ve svých knihách věnuje české historii, rozhodl toto hledání zasadit do doby panování jednoho z největších vladařů – Karla IV.

Příběh nás zavádí do roku 1366 na císařský dvůr Karla IV. Děj začíná příjezdem tajemného mnicha, který zde zavítal na císařský dvůr. Ukáže se, že se jedná o otce Pavla, Karlova starého přítele a věčného ochránce. Otec Pavel vládne stejně dobře svatým písmem jako mečem. Právě z toho důvodu je v tajných službách u papeže i císaře Karla. Jak je známo Karel IV. má zálibu v různých relikviích, spojených se svatými. Nejvíce touží po poháru, ze kterého při posední večeři pil sám Ježíš Kristus – svatém grálu. Proto vysílá Pavla do světa, aby mu jej získal.

Na úvod by určitě bylo dobré říct, že se jedná už o šestý díl ze série V tajných službách otce vlasti.  Každopádně i v případě nepřečtení předešlých pěti dílů můžete rovnou sáhnout po Svatém grálu. Souvislosti mezi díly jsou nepatrné a každé vyprávění je ukončené. Pro mě nejvíce zajímavou věcí v celém příběhu bylo tajemné společenství, o kterém jsem doposud neměla ani tušení.

Kniha je od začátku do konce plná zvratů a otec Pavel se musí mít stále na pozoru. Z celého vyprávění je cítit napětí. Zkrátka tam, kde je otec Pavel se vždy něco děje. Každý si ve vyprávění přijde na své – hledání svaté relikvie je plné dobrodružství a nebezpečí. Nebyl by to, ale opravdový středověký příběh, kdyby se neobjevila i láska. Veškeré dění je i protkáno humorem.

Otce Pavla, hlavní postavu celé knihy, si člověk prostě musí zamilovat. Jeho statečnost a schopnost dostat se z každé svízelné situace mu může závidět leckterý středověký bojovník. Není divu, že si svými moudrými radami a oddaným chováním vysloužil přátelství císaře. Ačkoliv se jedná o člověka, který zasvětil svůj život Bohu, jeho největší slabostí jsou krásné ženy. Což se mu mnohdy dokáže i vymstít.

Pro mě byla kniha skvělým výletem do historie a ukázkou, že čeští autoři se plně vyrovnají světovému formátu. Dlouho jsem nečetla historickou knihu, která by mě zaujala a bavila až do poslední strany. Autor výborně vykresluje dobu a život ve středověku. Ukazuje nám jednak život v klášteře, ale i jak žijí obyčejní lidé. Pro ty, kteří v literatuře rádi spojují historii a napětí je kniha Jana Bauera určitě to pravé.

Název: Svatý grál

Autor: Jan Bauer

Nakladatelství: Moba

Rok vydání: 2015

Stejnou recenzi si můžete přečíst i na mém profilu (Dajush) na Databázi knih.

 Za knihu velice děkuji nakladatelství Moba :-)